Když se za jedenáct hodin ocitnete v Kapském městě – 1. část

Sbalit se za hodinu, v tom problém nebyl, ale překonat jedenáctihodinový let vzdušnou čárou přes Afriku byl pro mě oříšek. Ano, mám strach z lítání. I přesto jsem se rozhodla, že navštívíme Jihoafrickou republiku. Ihned po zaplacení letenek u SWISS (zlikvidování mého spořícího účtu), jsem se začínala těšit na to, jak je tato země nebezpečná. Letenky jsou už koupeny, tak tedy hurá do Afriky..

Až na stísněný prostor v economy class jsme se Švýcary přistáli na jedničku. Pokud umíte jezdit vlevo, doporučuji si půjčit auto (je to opravdu levné), pokud ne, jako my, doporučuji taxíky a UBERa. Za pár korun se dostanete kamkoliv. Na letišti s cedulkou „MR. ŘÍZEK“ na nás čekal objednaný taxíkář, takže přesun do hotelu opět bez problémů. Tak už jen „Těšíme se Afriko.„..

Po ubytování však vznikl problém. Studio Deluxe s výhledem na moře vlastně nebylo úplně tak s výhledem na moře, postavili před něho totiž dvacetimetrový věžák. Michal se s tím nemohl smířit, takže jsme se za 20 minut poprvé stěhovali. Schválně píšu „poprvé“.

Hned po první noci bylo jasné, že se budeme stěhovat podruhé. Hluk z chodby se nedal vydržet a vlastně ten nový výhled na moře není až tak důležitý. Michal se s tím opět nemohl smířit a stěhujem se podruhé :-). Třetí pokoj však vypadá, že bychom tu i nějakou dobu mohli zůstat, raději ale nevybaluji.

Západ slunce v Seapointu, v Kapském městě..

2. den jsme měli v plánu výstup na Stolovou horu, 1086 m n. m (Table Mountain), která je součástí národního parku Table Mountain National park. Stolová hora je typická svým plochým vrcholem ležící nad Kapským městem. Jde opravdu o významnou turistickou atrakci, neboť nahoře to vypadalo jako na Václaváku. My jsme si to na rozdíl od ostatních vyšlápli, ostatní to zvládli lanovkou.