Co dělat, když se v Krkonoších potkáte s mědvedem

Celý nedělní večer jsem procházela naučná videa a hledala odpověď na mou otázku: Co dělat, když se v lese potkáte s medvědem. Doporučení od Googlu je jasná: Nepotkej se s medvědem. Co na to Seznam?

Víkend jsme prožili v Krkonoších. Byl krásný, podzimní den, přesně asi jako v pohádce. Za sebou jsme měli 8 hodin sestupu, byla jsem promrzlá, bolely mě nohy a měla jsem ke všemu ještě hlad. Nejhorší kombinace. A tak říkám: „Mám hlad, bolí mě nohy. Chci pauzu.“ V tu chvíli se ozval nějaký podivný řev, snažím se to nebrat vůbec ale vůbec v potaz. Za pár vteřin znova a znova … a vlastně do třetice zase znova. Lady ani nepípla jen se tupým výrazem dívala do stromů. Naštěstí.

Potichu pravím: „Slyšel si to? To bude asi ten druhý „Míša“, že?“ Poprvé v životě mě polil strach z něčeho velkého, divokého, huňatého. Normálně bych řekla „blbý den“, když se v lese potkáte s chlupáčem. Ale to byl můj den. Pomalu ale vlastně rychle jsme šli dál.

V hlavě se mi promítlo X verzí, co se může stát. Říkala jsem si, jak se mám chovat, když k nám přijde. Vyšplhat na strom? Ne. Lehnout si na zem? Ne. Bojovat? To vůbec ne. Utíkat? Hodit mu sušenku? Začít řvát? Zachovala jsem klid a zeptala se, kdy budeme u auta. Prý ještě hodinu.

Po pár minutách to utichlo, potkali jsme kolemjdoucího, můj dech se zpomalil a už jsme se s Michalem začali zase smát. Zavolali jsme jeho bratránkovi (jako hrdinové), který pracuje u horské služby v Krkonoších, že tu mají medvědy, ale že jsme vše zvládli a chceme to nahlásit. Pravil: „Medvěd? Nebyl to náhodou jelen?“.

Možná na tom něco bude, ale jsme přesvědčeni, že to je jen verze pro turisty :-).

Každopádně Špindlerův mlýn. Okouzlující místo. Krkonošský národní park byl úchvatný. Jen kdyby ty místní restaurace z nás nedělali takové blbce. Co vám budu povídat, ceny jako v Itálii.